Kondenzátory a jejich značení

Kondenzátory jsou pasivní elektronické součástky, jejichž charakteristickou vlastností je kapacita [F / Farad]. Dalším důležitým parametrem je jmenovité napětí [V / Volt], které udává maximální napětí, na kterém je možné kondenzátor trvale provozovat, jakmile by došlo k jeho překročení, mohlo by to kondenzátor poškodit.

Typy kondenzátorů a jak se značí

Název	Schématická značka	Značení
Elektrolytický Polarizovaný Kondenzátor Slangově „Elyt“		Ve většině případech, je jejich maximální provozní napětí a kapacita vyznačeny na jejich těle.
Keramické kondenzátory		Na jejich těle bývá často kódové označení, které je například ve tvaru „473J“, více informací zde, níže ve článku
Fóliové (filmové) kondenzátory		Na jejich těle bývá často kódové označení a nebo je vyznačeno přímo napětí/kapacita, záleží na typu kondenzátoru.
Tantalové kondenzátory		Na jejich těle bývá často kódové označení.

Kondenzátory lze dělit na pevné a proměnné.

Pevné kondenzátory mají stálou kapacitu, kterou nelze měnit, jsou jimi například elektrolytické, keramické, tantalové, slídové atp.
Proměnné kondenzátory lze dodatečně ladit (tedy měnit jejich hodnotu) v nějakém výrobcem stanoveném rozsahu. Dělí se ještě na dvě podkategorie:

1. Ladící kondenzátory – S těmito kondenzátory se lze setkat například u starších radiopřijímačů. Otáčením se mění vzájemná poloha elektrod, čímž se mění překryv a tím i výsledná kapacita. Jejich hodnoty se obvykle pohybují v rozmezí 50 pF až 500 pF.
2. Dolaďovací kondenzátorové trimry – Nejčastěji se jedná o keramické oplastované kondenzátory určené pro jednorázové nebo občasné nastavení v obvodech, nikoli pro časté přenastavování. Používají se ve větším spektru elektroniky. Jsou to v podstatě zmenšené verze ladících kondenzátorů, ovšem pro jejich nastavení je obvykle potřeba nástroj, například šroubovák. Jejich kapacity se obvykle pohybují v rozsahu 1,5 pF až 15 pF.

Značení kondenzátorů

Kondenzátory se vyrábí v normalizovaných kapacitách, u miniaturních kondenzátorů výrobci používají barevné značení, které je pak definováno v katalogu výrobce (takže vlastně podobný princip jako u rezistorů).
Větší kondenzátory(myšleno fyzicky větší) mají kapacitu, případně i další hodnoty na sobě označené přímo a nebo je kapacita označena kódem, jako je například na keramických kondenzátorech. Písmeno na konci kódu označuje toleranci, neboť nic není dokonalé, tak ani kondenzátory nemají úplně přesnou hodnotu, která by odpovídala výpočtu, proto je tu to písmeno = odchylka, která o tom informuje.

POZOR, neplést si to například se starým značením jako může být „4J7“, které používala dříve TESLA a říká, že hodnota je 4,7pF. Dnes se pro vyjádření té samé hodnoty používá spíše 4p7.

Keramické kondenzátory

Kód keramických kondenzátorů se může skládat z 1 až 3 čísel, na konci může být i písmeno které značí toleranci kondenzátoru. Pokud kondenzátor má na sobě uvedeno pouze jedno nebo dvě čísla, říká to už přímo jeho hodnotu v pF. Takže pokud by na kondenzátoru bylo napsáno pouze „47“, značí to, že má hodnotu 47pF. Hodnota je znázorněna vždy v picoFaradech až následně pro lepší přehlednost ji převádíme na nano, mikro atd.

Příklad: U tříčíselného kódu 473J první dvě čísla vyjadřují kapacitu 47pF a třetí číslo určuje násobitel oné kapacity… Když to zjednoduším, je to vlastně kolik nul dosadíme za 47, v našem případě by tedy šlo o 47 000pF a to následně můžeme převést na výsledných 47nF (protože 1 pico = 0,001 nano).

Další příklady:
kód 104 = 100 000pF = výsledek 100nF
kód 472 = 4700pF = výsledek 4,7nF
kód 473 = 47 000pF = výsledek 47nF
kód 47 = 47pF = výsledek 47pF (třeba tady není potřeba převádět pro lepší přehled.)